Autelo

Pro bavoráky jsem měl dlouho slabost. Ty s modrobílou vrtulí a skvělými motory, ne s klobásou v hubě. BMW mě fascinovalo svým zaměřením na řidiče zrcadleném v sloganu Radost z jízdy. Projel jsem desítky bavoráků a několik jich i vlastnil. Namátkou BMW M3 e46, BMW 740d xDrive, BMW 545i, BMW 325i, BMW 330i xDrive. Všechno skvělá auta, která mě až na sedmičku bavila řídit. Jenže pak se cestou do řidičského nebe něco pokazilo.

BMW se nechalo vtáhnout do boje o volná místečka v premium (nejen) segmentu a začalo svá auta různě zfukovat či nafukovat, zpohodlňovat a hlavně mainstremovat, tedy zpřístupňovat masám. Mizely ultimativní řidičské prvky, rostl význam elektronických systémů a největším vyzyvatelem už nebylo samotné BMW a schopnost jeho inženýrů postavit lepší řidičské auto, ale domácí rivalové Mercedes nebo Audi. A možná i jeho vlastní ego.

Good bye my Friend

A přesně v tom okamžiku jsem BMW zavrhl. Jako zákazník. Jako řidič. Přoč bych si měl kupovat napůl řidičské nebo komfortní auto, když můžu mít ultimativní komfort v Mercedesu nebo Audi, případně skutečný sportovní v nářez v některém z  AMGeček, Porsche, nebo dobře, M verzi BMW. Tradiční modelové řady 3 nebo 5, které dříve i bez eMka poskytovaly potěšení z řízení, onu RADOST, na tenhle cíl jednoduše rezignovaly. Alespoň takhle jsem to cítil.

Kdykoliv se mi začaly zajídat čtyři kruhy, jsem si některou z aktuálních trojek nebo pětek půjčil, abych je o pár dní později vrátil s tím, že se bohužel nic nezměnilo. Mainstreamizace a Nudizace (neplést s nudismem) pokračovaly i beze mě dál. Pětka, trojka, sedmička, všechno stejná písnička. Robustnější design, větší auto, víc elektroniky, pořád celkem ostré řízení a odezva na plyn, dobrý podvozek, ale všechno tak nějak napůl.

V Audi sice během řízení auto prakticky necítím, ale zatraceně si to nevnímání užívám. To auto ani nemusí mít autonomní řízení, aby řídilo samo. Prostě vás prohodí časoprostorem (v dobré konfiguraci podotýkám). V BMW musím naopak dávat pořád bacha, ale kromě skutečnosti, že kvůli nastraženým smyslům neusnu za volantem, z toho nemám nic. Verze s naftou hučí a ječí, podvozek sice funguje skvěle, ale celkový zážitek je na stupnici radosti až smutně nízko.

Víc než trojka s kufrem

Od kontaktu s BMW 430d xDrive Gran Coupé jsem si nesliboval nic. Prostě několik dní za volantem auta, které mi mělo připomenout mojí velkou minelu s 320d xDrive Touring. Tuhle trojku jsem si vyhlédl v nejlepší možné výbavě, s nulou na tacháči a představou o velkém bavorském comebacku. Jenže dopadlo to úplně jinak. Štastný, že ta uvrzaná a uřvaná potvora mizí z mého života, jsem předával auto s najetými 25 tisíci km bývalému společníkovi.

A najednou jsem seděl v něčem, co uvnitř vypadalo stejně jako můj starý vehikl, jen se to při kontaktu s vozovkou chovalo jinak. Lépe. Daleko lépe. Tohle naftové kupé mě z nějakého nepochopitelného důvodu bavilo řídit. Adaptivní podvozek pracoval dokonale ve všech režimech. Čtyřka se lepila k silnici jako Michael Douglas k Sharon Stone (film pro pamětníky), a to prakticky bez ohledu na režim a kvalitu aslfaltu.

Řízení bylo citlivé, ostré, tuhé, ale tak akorát. Ne moc, ani málo. Balanc. Ten je důležitý a v tomto modrém krasavci jsem ho po dlouhé době zase objevil. Stejně na mě zapůsobily brzdy. Nebýt motoru, zřejmě podlehnu, pošlu svou A6ku do světa a downgraduju právě na tenhle kousek. Byl zrovna na prodej. No zpátky na zem mě vrátil motor.

Šest válců, turbo a hlásek traktoru

Přemýšlím, hloubám, ale moc pozitiv nenecházím. Tenhle naftový šestiválec měl v testované variantě max. výkon 190 kW.  To je dost. A co teprve krouťák. Ten vypadá na papíře doslova úchvatně: 560 Nm od 1500 do 3000 otáček. Pecka. No jo, jenže to bych nesměl na plynu cítit někde pod 2000 otáčkami menší Macochu (díra a prodleva) a hlavně bych nesměl mít funkční uši. Pak bych si asi sílu šestiválce dokázal trochu vychutnat.

Pokud někdo prohlásí, že se motor rád vytáčí a pyšní se skvělým odhlučněním, jako např. TADY, má problém. Je buď hluchý, trpí zásadním nedostatkem srovnání, soudnosti nebo se prostě bojí napsat pravdu. Tenhle ropák se totiž fakt nedá poslouchat. Chrochtá, hučí, řve. Utlumený je blbě, ve vyšších otáčkách jsem měl pocit, že snad vůbec. A nezachránil to ani velmi dobrý osmistupňový automat ani dobrá aerodynamika.

Závěr: Motor to celé podělal. Čtyřka je výborné auto. Zaujalo mě. Líbilo se mi. Bohužel z mého pohledu je 4 Gran Coupé nekoupitelné s naftou. Kdo chce sladit jeho ostatní schopnosti s hnacím ústrojím, musí skočit do benzínu, ideálně 430 nebo 440i. 

Libor

Víc k testům. Proč hodnotím, jak hodnotím. A proč si myslím, že nepíšu úplné hovadiny. ZDE.